Aby to tak mělo cenu 22

24. února 2011 v 20:36 | Kirma |  Story-with continuation
Kiro: Víš já... Sem teď mluvil s Lumim po telefonu...
Já: A co se stalo?
Kiro: Zlato... Lumi má AIDS....
Kdyby vedle mě uhodil blesk, nelekl bych se víc než teď.
Já: To....To přece neni možný! Lumi je přece zodpovědnej člověk! Jak se to asi mohlo stát...
Šel sem do kuchyně a natočil si studenou vodu do sklenice a doufal, že to neni pravda. Musel sem se jít osprchovat.
Když sem se vrátil zpět do obýváku, kluci byli úplně v pohodě. Možná že to vim jenom já a Kiro. Je to strašný.
Já: Kluci...Víte to už?
Yu: Co?
Takže asi ne....
Já: Lumi...Co s nim je...
Romeo: Ne...
Shin: Co je s nim?
Já: Lumi má AIDS...
Zůstali na mě zírat, jako bych spadl z višně. To sem jim asi neměl říkat, když teď řešíme ten případ z Bellou. Věděl sem že na to teď nebyla vhodná doba.
Yu: Děláš si srandu???
Já: Ne... Kiro mi to říkal, Lumi mu volal..
Romeo: Twl to snad ne... Vždyť Lumi by tohle nedopustil!! Je to zodpovědnej člověk!
Zazvonil telefon.
Shin: Já to vezmu....
Koukali sme na něj...Chvíli se mračil a rozzlobeně odpovídal do telefonu, ale pak se postupně uklidňoval a měl příjemnější ton. Pak telefon položil.
Kiro: Kdo to byl?
Shin: Bella...
Yu: A jééžiš...Co chtěla?
Shin: Prodala ty nástroje zpátky z Ruska, pošle nám je do příštího tejdne.
Nikdo nic neříkal, ani nereagoval. Jako by nám oznámil bůhvíco. Možná nás všechny tak šokovala ta zpráva o Lumim, že tohle nám přišlo vedlejší. Sklopil sem hlavu.
Já: Je to úžasný... Konečně už budeme mít svoje nástroje..
Kiro: Jasný no...
Upřímně řečeno, nikdo nevěděl co říct. Na jednu stranu se nám zračil smutek a deprese a na druhý zase radost z toho, že se nám konečně vrátí naše věci.
Já: Jdu spát, potřebuju hodně přemejšlet...
Všichni: Dobrou....
Já: Dobrou..
Jako bych šel na pohřeb, takovým krokem sem šel do pokoje. Kiro se za mnou starostlivě koukal. Věděl, že s Lumim sme měli dost úzkej vztah, že dokázal poradit úplně ve všem, nic mu nebylo cizí. A teď tohle....
S plnou hlavou myšlenek sem dopadl na postel. Byl sem hrozně unavený. Nedokázal sem nic pochopit a měl sem na spoustu otázek nejasnou odpověď. To mě štvalo nejvíc. Brzo sem usnul.
Když sem si ráno šel dělat snídani, byl sem ještě v polospánku. Jakmile sem vyndaval sušenky ze skříně, znovu, jako včera, zazvonil telefon. Zvedl jsem to.
Byl to Luminor...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine <3 Christine <3 | Web | 26. února 2011 v 22:20 | Reagovat

Těším se na další díl)) !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama