Černá cesta (The Black Way)

19. února 2011 v 16:23 | Kirma |  Free Stories
( Vysvětlivky: Příběh je popravdě, ale změnila jsem místa a jména postav)
Nic není tak snadné, jak se zdá a už vůbec ne, když máte hromadu kamarádů a nevíte, jestli jsou vůbec pravý. Dennodenně se seznamuji s někym jinym. Odlišný povahy, styl a dokonce i společenský postavení, ale to je snad jasný. Občas mám pocit, jako bych znala všechny vnoučata anglický královny a občas pocit, jako bych se kamarádila s dětmi ulice. Ae neřeším to. Vím, že šaty dělaj člověka (a na tom něco asi i bude), jenomže mě na tom nezáleží. Neřadim se do kategorie těch ,,nafoukaných Bárbín,, co si o sobě myslí bůhvíco. Neřadim se nikam a nesnášim škatulkování.

Problémem většinou bejvá, většinou ce škole, že mě skoro nikdo neposlouchá a chce, abych si vyslechla směšný verze příběhů: Jak sem potkala toho úžasnýho kluka na plavečáku, anebo: Mý rodiče mi nedovolí chodit na diskotéku, tomu se říká spravedlnost? Už mě to fakt nebaví asi od šestky. Neberou mě tyhle příběhy. Mohla bych o tom klidně napsat kroniku a byl by to bestseller, stejně jako ta Twilight sága, nebo co je to teď hitem. A co já cejtim, to nikoho nezajímá. 

Nejsem šikanovaná a ani to nemám nějak zapotřebí, neodlišuju se. Rodiče sou na mě hodní, dobře se učim, nemáme problém s penězma. A stejně mám pocit, jako by mi něco chybělo. Něco podstatnýho, co neni tak obyčejný. Jenomže nedokážu přesně určit co. Je to snad kluk? Ne. Chci na vejšku? Ne. Chci Meet and greet se svojí oblíbenou skupinou? Ne. Tak, co mě trápí? Asi sem moc náročná. Možná už vím: chci pravou kamarádku, co mě vyslechne a poradí. Jasně kámošky mám, ale ty mi pořád dokola vyprávějí co dělaly se svýma klukama a to fakt nepotřebuju vědět. Občas to leze na nervy. Dusíte v sobě problémy, či zážitky (ale ne o klucích a podobných věcech) a nemůže to ven, neboť vás nikdo neposlouchá. Berou vás za kamarádku, ale jenom na poslouchání. Nic víc. Jasně, zákon schválnosti. Normálka. Sem na to zvyklá.

Jednou sem šla do obchodu a potkala jednu z těch, co pořád drbou. Pozdravila mě jenom mumlavým: Ahojky. Nic extra. Nic víc, nic míň.  A přitom měla hordu času si se mnou pokecat. Je tohle možný?

A pak je tu ještě jedna ,,kámošská,, kategorie. Facebookový kámoši. Ae s těma se dá povídat naprosto skvěle. Sice jen napsanýma písmenama, ale přece jen. Ae: Pozdravili bysme se na ulici? Poznali by mě? Určo jo ;) Já v to doufám. V Německu je možný vše. Dálka je obrovská nevýhoda. Jasně, FB vám zaručí mluvit s lidma z celýho světa, ale setkáte se s nimi někdy, i když si s nima výborně rozumíte? Řeknete třeba Japonci: Přijedu za tebou do Japonska za měsíc mě čekej, ju?
Joo vše je ve hvězdách.

Šla jsem ze školy. Dav kámošů kolem mě, překřikovali se navzájem, kdo mi řekne první svojí ,,nej,, historku. Tim začal. Jasný, nic zajímavýho. Že se chtěl jet podívat na motocrosovej závod a mamka mu to nedovolila, protože dostal čtyřku z matiky neni žádná novinka. Pak Jessika. Že musí uklízet, proklínala rodiče, že sou doma a nejsou schopni hnout zadkem. A všechno za ně musí udělat ona. Ani nemůže ven. Sakra skončí to?
 Neměla sem na nic náladu.

Doma

Dělala sem si úkoly a přemejšlela o dnešku. Sem stereotypní. Každej den to samý. Stejný vstávání, cesta do školy, dění ve škole a návrat domů. Všechno mě nudilo. Ani si ten život pořádně neužívám. Sakra to promarnim do 18 jenom stereotypním chováním?

Chtěla sem zažít něco pořádnýho. Akčního. Něco, co mi obrátí život vzhůru nohama. Něco, co mě poznamená na celej život.

Šla sem teda ven. Sama. Jednou za uherák sem šla bez sama ven. Měla sem zakázaný chodit na jakýkoliv diskotéky, dokud mi nebude 18. Měla sem sebou občanku. Ano, mým cílem byl PartyClub, klub, o kterym každej básní jak je skvělej. Dost se osvědčil. Prej. Párty měla začít ve 20:00. Bylo 19:50. Lidé začali pomalu přicházet a já sem svýho rozhodnutí začala okamžitě litovat. Ty lidi bylo oháknutí, až sem se začala stydět, co mám na sobě. Přesněji řečeno triko a džíny, co normal nosim do školy. Ae ty holky byli (na můj vkus) až dost neslušně oblečení a co chlapi? No, ty měli co dělat, aby jim nevypadly oči z důlků.

Klub se začal otvírat. Lidé pomalu začali vstupovat. Ty hlídači, co kontrolovali občanky nebrali moc na vědomí, že pouští klidně i desetiletý holky, co si nejspíš fíglem pučili občanku od kámošky. Měly tunu make-upu a dost podivný hadry za který by se nemusela stydět kdejaká pouliční holka. No hrozný to bylo. Lidi do mě vráželi a říkali ,,Uhni,, když sem nezaregistrovala jejich přítomnost. Vstoupila sem do klubu. Divila sem se, že mě vůbec pustili.

Tam to neskutečně vyřvávalo. Nebyla sem na diskotéky zvyklá. Spíš vůbec. V životě sem na žádný nebyla. Možná na dětský, ae to zaprvý sem si moc nepamatovala a zadruhý to určitě tak nevyřvávalo. A nebyli tu tak divní lidi. Šla sem na parket si zatancovat.

A potom...

Přitancoval ke mě nějakej kluk. Muselo mu bejt tak 17. Černovlasej. Můj typ. Nevypadal špatně. Usmál se na mě a zařval mi do ucha že se jmenuje Gregor. Byl pěknej.  Líbil se mi. Tancovala sem jak divá.

Za chvíli

Seděli sme na barových židlích. Bolely mě nohy. Objednal drink. Otočila sem se na parket abych se pokochala. Podal mi pití. Měla sem pořádnou žízeň, tak sem si lokla a povídali sme si. Najednou se mi udělalo neskutečně špatně. A to se mi v životě nestalo. Ten kluk se mě ae nesnažil nějak pomoct. Cítila sem, že sem dopadla na tvrdou zem. A něco mě tlačilo. Cítila sem tlak...

A najednou sem ztratila všechny smysly.


Nevím, kde jsem se to ocitla. Asi sem byla doma...Ne...To vypadá jako nemocnice... Ano, sem v nemocnici. U mý postele plakající rodiče. Skoro nic nevnímám, jenom útržky vět policie. Slyšela sem slova: sklenice...Mojito...Extáze..znásilnění... a dala sem si to dohromady. Gregor mi nasypal do drinku s alkoholickým Mojitem Extázi a protože je to smrtící koktejl, při nevědomí mě...Panebože....

Teď je on v chládku a já se cejtim jako špinavej hadr. Už nemám kamarády. Zrušila jsem si FB. Nikoho si nevšímám. Jsem nic.

Už navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama