Konec jménem Smrt

22. února 2011 v 20:41 | Kirma |  Free Stories
Jen jedna malá dávka extáze, či jinýho podobnýho svinstva dokáže dělat divy. Ať už je to heroin, kokain, atd. Cestou sem na hřbitov sem si tohle myslela. V rukách obrovský svazek rudých růží. už je to rok. Přesně. Od té osudné párty.  Netušila jsem, že z tak nevinné párty se stane tohle. To, co teď převyprávím. Už moc nedokážu přemejšlet.

Minulej rok v lednu sem se seznámila s opravdu úžasnym klukem. Byl to ideál. Nebojim se říct bůh. Po týdnu sme spolu začali chodit. Naprosto vše mi na něm vyhovovalo. Milovala jsem ho. On mě taktéž. Jen jedno mi na něm docela vadilo.

Chodil na docela drsný pařby.

Na začátku sem sice povídala, že tohle byla nevinná párty. Taky že jo. Ale ne tak, jak sem očekávala.

Ve městě se konala diskotéka na počest výročí klubu. Nemusim říkat, že můj kluk tam samozřejmě chtěl jít. A donutil mě jít taky. Aby se mohl ,,pochlubit,, co má za úžasnou holku. Dvakrát vodvázaná sem z toho zrovna nebyla. Všichni na mě budou čučet jako na nějakýho exota. Stopro.

Tak jo, přichystaná sem byla, jde se. Vyšla sem ven s nestačim zírat. Můj kluk je tu na motorce.


A to mi říkal, že na motorku nikdy nesedne. A já se jim obloukem vyhejbám, jak jen to jde.
Miliardkrát sem mu vysvětlovala, že NIKDY nepojedu na žádný motorce. A on navíc neměl helmu. Tak to už na mě bylo moc.

Už sem se nadechovala k drsný poznámce, ale přítel mě zarazil..

Přítel: Já vim, nic neříkej, nasedej a vem si helmu.

Poslechla sem. Co sem taky měla dělat.

Když sme dorazili ke klubu, můj kluk už byl ve správmý náladě.

Kamarád: Čau vole, kde ste se tak zdrželi? Ste tam tu motorku vyráběli nebo co? Čekáme tady na vás celou dobu!

Tak to byl typickej pozdrav jeho kámoše. Dost dobře sme se znali. Nesnášela sem ho.

Přítel: Sorry,moje holka se musela připravovat, znáš to, ne?

Tak to mě namíchlo. Co si o sobě myslí? Tak tohle bude strašnej večer, pomyslela sem si.

Po příchodu do klubu bylo všechno v plnym proudu. Hudba řičela na všechny strany, cítila sem se, jako bych byla uprostřed tornáda. Můj kluk někam odešel. Nemám ponětí, kde by mohl bejt, dům je obrovskej. Cejtim se zdrceně, odstrčeně. Jako hadr hozenej do kouta. Nepotřebnej. Roztrhanej.

Objednala sem si nealkoholický pití. Ten barman byl nejspíš hluchej. Dal mi alkoholický. Jenomže sem asi byla myšlenkama úplně někde jinde. Nevnímala sem chuť pití. Byla to chyba. Obrovská chyba. Nevěděla sem, že tak piju. Ale účinek mělo. Uklidňovalo mě. Objednávala sem si další a další. Můj přítel si nejspíš mojí existence u baru, s pitím (už pátým!) nevšiml. Chvíli trsal, chvíli se bavil s kámošema na krvavě rudym gauči. A ve společnosti holek. Hezčích než já.

Nemínila sem tu bejt až do zavíračky.

Vidět svýho kluka, jak se opile dokopává ke svý mašině. Vidět jeho kámoše a kámošky, jak nastupují do auta. Byla to bizarní představa.

Dívala sem se na svýho boyfrienda, jak docela drsně tancuje s nějakou odbarvenou blondýnou. Všiml si toho nějakej jeho kámoš a šel ke mě. Panebože to ne, říkala sem si.

Byl to Cameron, pravá ruka mýho kluka. To on zařídil, aby sme šli na tuhle strašnou párty.

Já: Co ode mě chceš?
Zeptala sem se, když ke mě přišel.

Cameron: Proč tu sedíš jak pecka? Poď trsat ne? Podívej na tvýho kluka, ten si to na stopro užívá. 

To víš že jo. Kdybys jen věděl. On si to neužíval na 100% ae rovnou na miliard procent. A nikdo nevěděl, jak tragicky to dopadne.

Najednou mě bere pár rukou násilím na parket. Cameron byl silně opilý a odhaduju, že i zhulený.

to víte že jo. A nejhorší na tom bylo, že můj kluk taky. Podával se tu totiž crack. I extáze. A dokonce i kokain. Pane na nebi.

Můj kluk na mě kouká s nepřítomným výrazem ve tváři. Tečou mi slzy. Na tohle se nemůžu dívat.

Vedle něho sedí ta blondýna, co  s nim před chvílí tak divoce tančila. Utíkám z parketu. Brečim,zakopávám. Jak jsem řekla-nemínila sem tam bejt až do zavíračky. Narážim do každýho, kdo se mi zaplete do cesty. Nedokážu se dívat na cestu, tak narážim do motorky mýho přítele. Určitě mě zabije. Za to, že sem tam nezůstala. Zradila sem ho.

Ježiš no a co, myslela sem si. On přece taky nebyl žádný neviňátko. Dělal horší věci než já. A já sem udělala dobrou věc.

Utekla sem domů.

10 kiláků, připitomělých 10 kiláků sem buď prokopávala, nebo probrečela.
Proč mi to musel udělat.

Byla sem mu naprosto ukradená. Nezajímal se o mě. Tak bylo nejlepším řešením utejct.
Z pekla na zemi.
Z tý blbý, nudný párty.
Blbej Cameron, blbej přítel, blbý lidi, co tam byli.

A ta husa pitomá co se hrabala po mym klukovi.
Si myslí že je královna, když se na něho tak sápala.

Doma sem skopla boty a vlezla do postele. Okamžitě sem usnula.

Další den...

Probudilo mě drnčení mýho mobilu.  Podívala sem se na displej.

Bylo to číslo mýho přítele.

Zvedla sem ho

Já: Ano?

Ubrečenej ton na druhý straně mě probudil až na doraz.

Neznámá: Prosimtě okamžitě přijeď do nemocnice....

To mi stačilo.

Za chvíli

Chytla sem nejbližší autobus. U nemocnice na mě čekala ta blondýna, co včera tančila s mym klukem. Brečela. Beze slov mě odvedla dovnitř. Sestra nám řekla číslo nějakýho pokoje. Nechápala sem nic.

Až po příchodu do pokoje sem pochopila.

Na lůžku ležel můj kluk. U jeho postele seděli jeho rodiče. Jejich zoufalý výraz byl nepopsatelný.

Byl to šok. Protože sem nejspíš tušila, o co jde....

Sesypala sem se na podlahu. Nevěřila jsem tomu.

Já: To neni možný!!

Zařvala sem zoufale, v pláči.

Můj kluk ztěžka a naposledy řekl

Přítel: Miluji tě...Odpusť....Já...Nechtěl...

Ticho.

Moje pocity byly smíšený. Smutek, vztek, zrada.

Druhý den v novinách: 3 mladí lidé, silně opilí a zřejmě pod vlivem drog byli včera odvezeni do nemocnice. Dva řídili osobní vůz, třetí motocykl.

Pak jsem zjistila, že jeden byl mrtvý na místě. Zrzavý, opilý a pod vlivem drog. Cameron.
Ta blondýna zázrakem přežila, mohli ji propustit hned ten den. Měla rány, ale přežila. Vždyť čekala před nemocnicí.

A můj kluk s těžkým zraněním byl převezen do nemocnice. Všichni totiž narazili na hromadnou nehodu. Kterou způsobilo Cameronovo auto.

Jen já vím jediné. A nemůžu tomu uvěřit.

Můj první kluk svojí nepozorností zemřel.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama