Láska není jen férovým hráčem.....

10. února 2011 v 21:02 | Kirma |  Free Stories
Vždycky sem si myslela že můj život je jako kus pohozenýho papíru u popelnice. Že sem ,,nic,,. Myslim že sem si toho zažila hodně-sebepoškozování, týrání, šikanování...a ano i pokus o sebevraždu. Všichni mě ignorovali, jako bych byla prostě vzduch. Prohlíželi si mě skrz prsty. Ve škole sem neměla kamarády a o klukovi sem mohla jen snít. Rodiče sem měla jenom jedoho: tátu. Jenomže byl alkoholik. Od smrti mojí mamky se vše změnilo. Moe známky, chování...Ae to už sem tady vypisovala. Vím, že tohle zažívá hodně lidí, ae mě toho osud klidně mohl ušetřit.

Až jednou...

Seděla sem v lavici. Samozřejmě, můj penál v koši (jako každej jinej den) papírový kapesníčky pohozený kolem mý židle a já ubrečená jak malý dítě. Přestala sem se i malovat, protože šmouhy od tužky se mi každou přestávku drhnout nechtěly.  Přišel ke mě jeden kluk a přilepil mi žvejku na konečky vlasů....Skryla sem si obličej do dlaní a tiše brečela... Protože ta žvejka ve vlasech nevypadala nějak vábně a měla sem s tim zkušenosti, konečky sem si musela ustřihnout.¨

Někdo: Hele, nechtě jí bejt!! Co vám provedla? Nic, takže jí nechte laskavě bejt!

Zvedla sem hlavu. To bylo poprvý, co se mě někdo zastal. Nestávalo se to často. Konkrétněji řečeno-nikdy. U mý lavice stál kluk. Neznala sem ho. Asi tu byl nový.

Neznámý: Ahoj sem Jacob...
Já: Ahoj....

Jacob:Neboj se... Jsem tu..Jak je tvoje jméno?
Já: Stefanie...

Podívala sem se na něho pořádně.Byl krásný. Černý polodlouhý vlasy, hnědý oči a svalnatá postava. A lehce opálenej. Přesně můj typ...

Po škole

Šli sme spolu na zastávku. Bylo nádherně. Povídali sme si snad úplně o všem. Výborně sme si rozuměli, měli sme si co říct.

Jacob: Za chvíli mi jede vlak...Nechceš jet se mnou?

Věděla sem, že mě doma nikdo shánět nebude. Tak sem souhlasila.

U Jacoba doma...

Nejspíš byli bohatí. Ten dům (nebo spíš vila) byla nádherná. Nepopsatelná nádhera. Jemu asi nic nechybělo. Rodiče byli sympatičtí...

Šli sme se na chvíli projít do parku. Najednou mě vzal za ruku. Podívala sem se na něj...A on mě políbil. Bylo to úžasné. Poprvý v životě sem měla takovej pocit...Motýlky v břiše...A zatemněno v hlavě.

Já: Mám tě ráda...
Jacob: Také tě mám rád...Stefanie chci s tebou bejt navždy...

Další polibek...

Po celou dobu sme bez sebe nedali ránu. Chodili sme spolu 4 měsíce. Všichni nám to přáli. Šikana přestala.  Pomluvy ustaly.

Za rok...

Jacob mi řekl:

Jacob: Lásko...bohužel já budu muset jet pryč...na 2 měsíce... Budeš mi moc chybět...

Rozbrečela sem se.... Život bez něj sem si nedokázala představit....
Objal mě a políbil....Nedokázala sem se s ním rozloučit...

Já: Miluju tě...
Jake: Nápodobně...Miluju tě..

Ten večer sme se poprvé milovali...

O 2 týdny později...

Vracela sem se ze školy.. A u školy auto...A v něm mamka Jacoba...

Mamka: Stefanie..

A objala mě. Co se stalo?

Mamka: Pojď do auta...

Později

Mamka: Stefanie...Jacob před 2 dny zemřel... Vyboural se na motorce...Byl na místě mrtvý...

A rozplakala se. Já taky. Nevydržela sem to.

Okamžitě sem jela domů. Zbortil se mi celej svět. Už sem dál nemohla. Vytáhla sem žiletku.....

A za chvíli......NIC......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine <3 Christine <3 | Web | 11. února 2011 v 18:32 | Reagovat

Moc povedené !

2 Kirma Blog-masterka Kirma Blog-masterka | 12. února 2011 v 20:11 | Reagovat

Děkuju moc ;) <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama