Březen 2011

Život je hra 4

29. března 2011 v 22:27 | Kirianne |  Story-with continuation
...jsem viděl Luminora?Že je mi na nic? Ještě by se mi vysmál.On totiž neměl Luminora nikdy rád.

Vlastně-Shin bral všechno na lehkou váhu,nikdy nic pořádně neřešil.Někdy se jeho lehkomyslnost hodila,ale někdy také ne.

,,Ještě mi není moc dobře.." odpověděl jsem nakonec a odebral jsem se do pokoje.Uvařil jsem si kafe a sednul jsem si na balkon,zatáhnul jsem roletu,aby nikdo nevěděl,že tam jsem.Chtěl jsem klid a také v klidu přemýšlet.

Pak jsem slyšel ze schodů kroky a zkrz žaluzie jsem nahlédl,co se děje.Někdo otvíral dveře od mého pokoje.Čekal jsem,kdo se objeví.Byl to Yu. ,,Strify?jsi tady?" zavolal.

Neozýval jsem se.Byl jsem z ticha takovou dobu,než naštvaně odešel.

Neměl jsem náladu na nic.Na žádný výslech,zpovědi ani pokec.Nic.


Pak Romeo obcházel pokoje a vyřvával :VEČEŘEEE! jako to dělal každý den.

Vstal jsem a šel jsem duchem nepřítomně po schodech dolů.

Kiro:zlato?kde jsi byl?

zeptal se mně Kiro během jídla.

Já: nech mně bejt,to tě nemusí ale vůbec zajímat..

vyjel jsem na Kira.Nemoh jsem kontrolovat,co říkám.

Rychle jsem vstal a běžel jsem nahoru,kde jsem se zamknul a choval pod postel.

Poslední dobou jsem se cítil až moc obklopen lidmi a toužil jsem po vlastním klidu.


Tak jsem tam tak ležel a přemýšlel,co bude dál...

A.zase někdo klepe.Nereaguju.

Dveře se otevřou a ozve se tenký hlásek: ,,Strify?"

Podle hlasu poznám Kira. ,,Ehmm?" zabručím. ,,Strify..no moment..co tam děláš?..no to je jedno..já..musím s tebou mluvit..." koktal.
,,Tak povídej.." vylezl jsem a posadil jsem se na postel,pohybem ruky jsem nabídl místo vedle sebe Kirovi.

,,Já..no..ehm....asi ti to bude připadat hrozně komický..ale....hrozně mi chybíš.." ukápla Kirovi první slza,za kterou se vzápětí začali ronit další.

,,No...." řekl jsem a hned jsem se odmlčel- ,,_

Život je hra 3

29. března 2011 v 19:37 | Kirma |  Story-with continuation


Nechápu, proč tohle lidi dělají. Proč se v tom vyžívají.
Lékařka: Mladíku, vaše testy jsou v pořádku, jen jste měl střevní chřipku, ale už by to mělo bejt v pohodě. Můžete už dnes jít domů.
Nejistě jsem se na ní podíval. Mě už špatně nebude, ale Lumi bude trpět.. Tiše sem si přál, aby šel vrátit čas. Aby se tohle nikdy nestalo.



Život je hra 2

26. března 2011 v 14:38 | Kirianne |  Story-with continuation
...do pokoje nakoukla Vrchní sestra.

Sestra:neruším ?
Já: ale ne...vy nikdy! ;)
Sestra: vezu vám návětěvu.

Usmála se a do pokoje vtlačila vozík.

Na vozíku seděl...dech se mi zatajil a polnul jsem.Nedokázal jsem uvěřit tomu,co právě vidím.Byl to..Luminor..

Já:Lumi! co..co..co tady děláš?
Sestra: nechám vásd chvíli o samotě.
Luminor: já..jsem už..asi moc slabej..musí mi píchat infuze,abych se nezhroutil...

Pravda,vypadal šíleně.Byl vyzáblej až na kost a jeho smrtelná bílá tvář naháněla hrůzu.

Já:Lumi...vždyt přece..to..ne..

Luminor:je to tak,Strify...já...cítim že už..tady prostě brzy nebudu...
Já:Luminore!nemluv tak!
Luminor:já už se s tím srovnávám....
Já:ale to nesmíš!musíš věřit!
Luminor: já počítam se svým koncem a čekám na to.Každým dnem jsem slabší,cítím to..


V očích se mi objevili slzy,ale jestě než jsem se rozbreřel úplně...

Sestra: tak,už uběhlo 5 minut,musím vás odvést,tady pan Hudec je na tom jeste zle...

Já:ale já na tom nejsem zle!!oproti němu!!vždyt to nevidíte?

Vykřiknul jsem a rozbrečel jsem se naplno.Cítil jsem beznaděj,vidět,jak se mi Luminor ztrácí před očima mi trhalo srdce...
Neskutečně bolel jeden pohled na něj,ale když ho odváželi,přál jsem si,aby zůstal,chtěl jsem být jenom s ním,aspon na...tuhle dobu..poslední..
To je přeci hloupost!!Nemůže ..odejít...

Copak se všechno může změnit takhle ze dne na den??

Ten..kretén,co mu to udělal!Je sice v base,ale co je mi to platný,když to mého kamaráda poznamenalo na celý život,až do jisté smrti? tohle není zpravedlivý..

Život je hra 1

26. března 2011 v 10:21 | Kirma |  Story-with continuation
Já: Panebože... Je mi hrozně špatně...
Musel sem letět na záchod. Jako by mi mělo každou chvíli bouchnout břicho... Sakra je to nervozita? Ne, tu sem neznal. Ta od tý doby co jsou CB totálně odpadla a slovo tréma+nervozita je pro mě jedna neznámá.
Po vyprazdnění žaludku sem si uvědomil, že za mnou stojí všichni kluci a koukají na mě jak z jara.
Já: Co je?
Yu: Nechceš převejst do nemocnice?
Já: Ne. Pili jste.
Romeo: Kiro ne.
Podíval jsem se na něj.
Kiro: Pojď... Zahraju si zase na taxikáře, tvůj stav se zhoršuje...
Beze slov sem se oblékl a sedl si do auta. Měl sem co dělat, abych si to zase nevyříkal s žaludkem. Čím to teda může bejt? Alkohol nepiju, nic prošlýho nejim... Nervozitou netrpim...
Já: Kiro.. Nevíš čim to může bejt?
Kiro: Ne, zlato fakt nevim... Nejsem doktor, ae rozhodně to je něco, co by se nemělo přehlížet.
Když sme tam dojeli, moc aut na parkovišti nebylo. A stejně tak v nemocnici nebylo moc lidí. Pro mě úleva. Nestál sem o zvědavý pohledy.
Lékař mi udělal vyšetření a řekl:
Lékař: Zítra vám řekneme výsledky. Zatím u nás zůstaňte.
Já: Dobře..
Sestřička mě odvedla do příslušnýho pokoje. Zatim sem neměl nic pít ani jíst. Čekal sem na odpověď. Zatím mě přišli navštívit Kiro a Shin. Moc sem nevnímal jejich přítomnost.
Druhý den
Ležel jsem mlčky na posteli. Přemejšlel jsem o životě... O všem kolem sebe.
Poté někdo zaklepal....

True Love

25. března 2011 v 21:09 | Kirma |  Free Stories
Můj život se změnil od okamžiku, kdy jsem nastoupila na novou školu. Nic nevypadalo fajn, spíš naopak-ukázalo se, že to bude peklo. Spolužáci vypadali nepřátelsky, totéž učitelé. Naprosto s nikým jsem se tu neskamarádila. Všechno mi připadalo přitažené za vlasy a těžké.
Přesto jsem se snažila myslet optimisticky.
Jak nejvíc to šlo.
Ukázalo se, že třída se rozděluje na několik skupin:
,,cool,, , ,,uncool,, a ,,sledující okolí,, .
Takzvaný drbny.
Nemohla jsem je vystát. Samozřejmě jejich terčem jsem se stala já. Byla jsem ta uťápnutá myška ze sídliště. Mě to ale bylo jedno. Měla jsem svůj vlastní život.
A nikoho jsem do něho nechtěla zasvětit.
Nejenomže jsem se stala obětí psychické šikany od třídních ,,drben,, , ale jednou jsem zaslechla rozhovor o učiteli na španělštinu. Samá chvála. Jak jinak.
Protože jsme španělštinu za předmět v rozvrhu neměli, bylo mi to ukradený. Bylo mi fuk, jak učitel vypadá, kolik mu je, jestli je ženatý a podobně. Ale bylo to pořád lepší, než poslouchat narážky na mojí maličkost.
Jedna situace však dokáže nemožný. Během pár vteřin.
Běžela jsem na hodinu, v rukou plnou hrst učebnic a sešitů. Nestíhala jsem... Ani jsem nekoukala pořádně na cestu.
Najednou jsem do někoho narazila. Docela prudce.
Já: Jé..Pardon, omlouvám se...
Neznámý: To je v pořádku.. Je to má chyba...
Vzhlédla jsem a uvědomila si, že jsem se podívala do těch nejkrásnějších čokoládových očí. Můj pohled na nich doslova visel.
Já: Opravdu... Nechtěla jsem..
Neznámý: Vážně se nic neděje...
A usmál se. To mě doslova porazilo na kolena. Pak jsem z popisu holek pochopila.
Byl to učitel španělštiny.
Učitel: Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?
Já: Ne... Možná jen trochu...
Pomohl mi vstát. Dotek jeho ruky byl jako dotek sametu. Nikdy jsem nevěřila na lásku na orvní pohled. Ale tohle bylo něco jinýho.
Měl něco odlišného... Ten pohled..
Bylo mi hned jasné, že je přísný zákaz jakýhokoliv intimního styku žákyně a učitele ( v mém případě). Jenomže...
On: Běž honem na hodinu, myslím si, že tvá učitelka by nemusela skousnout tvůj pozdní příchod.
A zase se usmál.
Namlouvala jsem si (i když nerada), že on se takhle chovat musí. Milý, příjemný, ochotný. Má to přece v popisu práce. Možná ale jeho ton hlasu naznačoval něco....tajemného....
Protože tohle byla poslední vyučovací hodina, snažila jsem se co nejrychleji jít domů. Neměla jsem náladu s někým mluvit. Chtěla jsem přemýšlet o všem. O té srážce s učitelem španělštiny.
O tom, co říkaly holky ve třídě.
Jednodušeji řečeno: Srovnat si myšlenky v hlavě.
Návrat domů nebyl dvakrát veselý. Rodiče na mě hned spustili, že sem neumyla nádobí, že jsem neschopná apod.
Nechtěla jsem to poslouchat.
Zavřela jsem se do pokoje, lehla si na postel a zírala do stropu. Měla jsem tolik myšlenek v hlavě...
Hlavně o tom učiteli.
Bylo mi hned jasné, že nemám šanci. Určitě má přítelkyni, či možná i manželku. Může mít i děti.
Napadaly mě neskutečné nápady... A sama jsem nemohla uvěřit tomu, jak blázním.
Tak tomuhle se říká zamilovanost.
Druhý den
Oznámili nám, že budeme mít supla. Řekla jsem si, že to bude zas někdo otravnej. Jenomže se to ukázalo jako omyl.
Do třídy přišel ON.
Samozřejmě perfektní jako vždy. Holky se mohly zbláznit radostí. Já jsem se mohla nechat dusit.
Dusit platonickou láskou.
Zadal nám práci a protože jsem nevnímala, musela jsem se zeptat, co děláme.
Jakmile se ke mě přiklonil, aby mi ukázal cvičení, které jsme měli udělat, ucítila jsem jeho vůni.
Jenomže na tenhle parfém jsem byla silně alergická.
Zatočila se mi hlava a cítila jsem tvrdý dopad na zem. Pak jsem postřehla vyděšené hlasy. Nic jiného. Jako bych byla v transu.
O pár hodin později
Doktoři mi řekli diagnozu: omdlela jsem z šoku a ze silné alergie. Mě to ani nepřekvapilo. Byla jsem neskutečně zoufalá. já jsem ho musela vidět. Slyšet jeho hlas. Cokoliv. Jen aby tu byl.
Jakmile byl můj pokoj opuštěný, mlčky sem ležela. Po tváři mi stékaly slzy. Zoufalství a nepochopení.
Pak někdo zaklepal.
Do pokoje vstoupil s velmi ustaraným výrazem.
Učitel: Jsi v pohodě?
Já: A-ano..Musím vám n-něco říct..
Učitel: Povídej..
Já: Já...Já jsem do vás zamilovaná.
Chvilku ticho. Slyšela jsem jeho povzdech.
Učitel: je mi to moc líto, že ti to musim říct. Víš, že je zakázáno mít takovýhle vztah. Ale o to teď nejde. No.. Sem totiž gay.
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
Odešel a já se neskutečně rozbrečela.
Tohle byl konec.
Roztříštila jsem v pláči, nebo spíše v hysterii, skleničku. Pak jsem si vzala ten největší střep, vytáhla kanyly a řízla jsem se. Několikrát za sebou.
Protože jsem měla slabý tělo a šílený šok.
Pomalu jsem začala ztrácet svět kolem sebe. I vědomí. A poslední věta, která mi hlavou probleskla:
,,Miluji tě....,,

Aby to tak mělo cenu 29

20. března 2011 v 10:33 | Kirianne |  Story-with continuation
..jen že nástroje už přišli..

Já:jo,ok,oslavte to beze mně,jo? já...sem nějak..unavenej...


Pl.ácnul jsem sebou nä postel.Po chvíli sem zjistil,že se klepu zimou.Zalezl jsem pod deku a změřil jsem si teplotu. 40,5,....hm..super.

Ted už mi nezbývá nic jinýho než doufat,že se mi zase nevrátí tamto,co jsem měl před několika měsíci.To taky začínalo takhle,pokud si vzpomínám. Jo...všechno začalo Bellou...když vtrhla do pokoje a já jsem dostal šok....



Bylo mi úplně fuk,že se vrátili nějaký nástroje.To klukům vůbec není líto Luminora,že ted dole slaví?

Nebo že bych já..

nebo že moc plaším já?

Bylo mi vážně zle.Cítil jsem,jak slábnu.Jak usínám.


______

Probudil jsem se za dvě hodiny ukrutnými bolestmi břicha.Co to se mnou kruci je??



Pak někdo klepal.

Kiro:zlato?co tam děláš?

Já:ale nic..je mi špatně..

Kiro:můžu dál?

Já:jo,klidně,mně je to fuk...

Kiro přicupital k mojí posteli a sáhnul mi na čelo,:

Kiro:pane bože,vždyt uplně hoříš!

Já:hm..mam horečku no...

Kiro:bolí tě něco?

Já:jo...sem hrozně slabej...

Kiro:donesu ti nákej prášek..
já:ok....



Za chvíli byl Kiro zpátky a podával mi Paralen.

Kiro:spolkni to,bude to lepší..


Obával jsem se,že nebude.Cítil jsem se úplně stejně,jako tenkrát.Pak ale najednou...

Sen, nebo skutečnost?

17. března 2011 v 15:58 | Kirma |  Free Stories
Odjakživa sem věřila svým snům. I když byli jakkoliv divný. Protože vždy, když se mi něco zdálo, vyplnilo se to. S každým detailem.
Prý se tomu říká Deja Vu.
Netrpěla jsem moc nočními můrami, jako vraždy a tak podobně, ale obyčejnými sny, kde se vyskytovaly situace, které se běžně objevují v obyčejným životě. Třeba sem se pohádala s mamkou (tyhle sny jsem nesnášela), nebo se mi taky často zdá, že mě přijmou na vysokou školu. Což je krajně nepravděpodobný, neplánuju na ní jít, neboť sem v devítce. A co mě čekalo bylo ve hvězdách.
Pokud mi to ovšem nenapověděl sen.
Nejasnosti kolem budoucnosti mě začaly trápit už v šestý třídě. Nesčetněkrát jsem o tom mluvila s rodiči i jinými příbuznými. Vždy sem slyšela větu: ,,Vše záleží na tobě.,,
Jenomže sny říkaly něco úplně jinýho.
Nedávno se mi zdálo, že sem se opakovaně setkávala s jedním klukem. Mohlo mu být nějakých 17. Ale vypadal neskutečně nádherně. Moc si ho ze sna nepamatuju, ale vím, že se na mě vždy tak tajemně podíval... A nic jinýho. A takhle to bylo každou noc. Mě to bylo podezřelý. To místo, kde jsme vždy na sebe ve snu narazili, bylo moje nejoblíbenější. Byla to alej, asi 10 minut chůze od mého domu. Škoda, že svý sny nemůžeme řídit, abych se po tom klukovi ohlídla a tak zjistila, jestli to není někdo, koho znám. Ale nikoho takovýho ve svým okolí jsem nikdy nepotkala.
Je vůbec možný, že by tady někdo takový bydlel?
Pečlivě jsem si tenhle sen zapisovala a sledovala pokroky. 3 dny žádná změna. Neustále to samý.
Až jednou...
Sen se rozšířil o úsměv tohoto kluka. Silně mě to vykolejilo, ani pořádně nevím proč. Nevěděla jsem co s tím. Natolik mě to vyvedlo z míry, že jsem se ve škole přistihla, jak si ten sen maluju na papír. Důvod, proč sem vyfasovala ve škole 2 poznámky. Nějak mě to ale netrápilo.
Rozhodla jsem se, že se dneska půjdu do té aleje projít.
Jen jsem z toho neměla dvakrát dobrý pocit. Měla sem podivnou trému, jako by se mělo něco stát.
Později
Jen tak sem se šla projít. Rozhlížela jsem se kolem a mlčky zamířila k aleji.
A najednou sem nemohla uvěřit vlastním očím.
Naproti mě šel ten kluk z předchozích snů.
Vypadal přesně jako v těch snech. Stejný vlasy, oblečení, obličej...Dívala jsem se na něj, teda spíš konkrétněji řečeno ZÍRALA.
On se na mě usmál.
A co se má stát teď? To se mi už nezdálo, myslela jsem si.
Minul mě a neustále sme se na sebe dívali.
Jenomže pak...
Já: Panebože, POZOR!!!
Zařvala jsem. Ale už bylo pozdě.
Ten kluk vlítnul přímo pod auto. Okolo něj se seběhl dav lidí. Někdo se snažil mu dát první pomoc, někdo volal záchranku. A já omdlela.
Poté jsem se probudila...A hlavou mi probleskla otázka:
Sen, nebo skutečnost?

Aby to tak mělo cenu 28

14. března 2011 v 20:56 | Kirma |  Story-with continuation
Romeo:Mám super zprávu!!!
Kiro: No? Sem s ní!!
Romeo: Jděte někdo na poštu, sou tam naše nástroje!!
Yu: Uuuuž? Tak to je fajn!

Měl sem taky radost, ae nějak sem jí s klukama nesdílel. Kiro na mě občas smutně pohlídl.

Kiro: Strify... Teď je aspoň něco vyřešený, tak se tak netvař... Život je krutej, s tim nic nezmůžeme...
Já: Já vím... Jenomže..
Kiro: Nemysli na to teď Strify...

Musel sem mu dát za pravdu. Pořád myslim jenom na to blbý. Proč na něčem nenajdu aspoň něco pozitivního?

Yu: Musíme to nějak oslavit... Du teda na tu poštu tak se zatim mějte!

Kývl sem mu na pozdrav a odešel to svýho pokoje. Měl sem nad čim přemejšlet a pokoj byl jediným místem, kterej mi to umožňoval. Lehl sem si na postel a zadíval se na strop. Bylo fajn, že nástroje sme měli zpátky a nemuseli sme kupovat nový. Jenom mi mozek pořád zatěžovaly starosti o Lumiho. To sem nedokázal vyhnat. Jako by mi každým nervem chtěl dát najevo, že se časy mění. Hodně mění a nikdo s tim nic neudělá.

Ani já ne a tahle myšlenka mě užírala nejvíc. Ani sem pořádně nechápal proč. Musel sem uznat, že nedokážu pomoct vždycky.

Někdo zaklepal na dveře.

Já: Dále!!

Byl to Shin.

Shin: Ahoj, jenom sem ti přišel říct, že....

Great Life

12. března 2011 v 16:06 | Kirma |  Free Stories
Každý máme spoustu cílů, kterých chceme dosáhnout. Pokud ovšem máme k tomu naplánovanou cestu, jak jich dosáhnout. Odjakživa sem věřila na zázraky. Ale od tý doby, co se mi stal následující příběh, sem přestala věřit ve vše.
V den mých narozenin sem se šla jen tak projít kolem našeho domu. Bezmyšlenkovitě sem civěla do dálky. Neskutečně se zajímám o magii a všechno kolem toho. Spoustu věcí, místo toho, abych tomu dala volnej průběh, sem si vyvěštila. A to podle někoho byla chyba. Že osud si určovat nemůžeme. Prý. Neposlouchala sem tyhle kecy. Stejně tak, jako sem věřila na magii, sem věřila i na horoskopy. Občas se to vyplnilo.
A dneska mi horoskop radil, ať jdu ven, že můžu potkat nějakou lásku. Tak sem to dodržela. Co sem taky měla dělat, když doma byla nuda. Očekávala sem od tohohle dne něco. Něco, co sem nedokázala určit.
Jak sem se tak procházela a koukala po lidech, začaly mě po chvíli bolet nohy. Musela sem si jít někam sednout. Vyhlídla sem si nejbliší lavičku v parku.
Po chvíli sem viděla jednoho kluka s jednou partou, ae ta se k němu nechovala nějak přátelsky.
Oni: Hej vole, naval sem prachy! Okamžitě!
On: Já...Já nic nemám...
Oni: Dělej!
Na tohle sem nemohla jen tak nečinně přihlížet. Okamžitě sem k nim přiběhla.
Já: Hele! Nechte ho bejt! Vypadněte a dejte mu pokoj!
Oni: Co seš zač? Jeho bodyguardka?
Já: Mám zavolat policii? Vypadněte!
Naštěstí bez keců odešli. Přišla sem k dotyčnýmu a zjistila sem že má neskutečný strach v očích...
Já: Jsi v pořádku?
On: Děkuju... Ano jsem... Zachránila si mě... Jsem ti vděčný..
Já: Za nic..
On: Ae ano...
Líbil se mi. Byl nádherný. Černý rovný vlasy, modrý oči... A nádhernou postavu. Usmíval se na mě, což mě dostávalo do kolen.
On: Zapomněl jsem se představit...Jsem Romeo.
Já: Vivi...
Jakmile se na mě podíval, jako by přeskočila jiskra...Hned sem věděla, že je něco ve vzduchu.
Romeo: Mohl bych tě někam pozvat? Do kavárny?
Já: Klidně...
Sakra to se neodhodlám na lepší odpovědi? Jenom na holý? Musí si myslet, že sem asi retardovaná.
Jakmile sme došli ke kavárně zhrozila sem se.
Já: Vždyť je to nejdražší kavárna ve městě! To já nemůžu...
Romeo: No právě
Já: Nemůžu z tebe jen tak vytáhnout peníze...A navíc si říkal, že nic nemáš
Romeo: Nedělej si starosti, kecal jsem. Pojď
Tak sme si pokecali... A já sem si říkala, že tohle je naprosto ideální den. Takhle sem si to vždy představovala. Setkat se s nějakou slavnou celebritou.....Ae tohle je jiné. Taky sem cítila něco jinýho.. Nakonec sem si v kavárně dala jen nejlevnější kafe co tam měli. Samozřejmě nějak extra levný moc nebylo. On si dal možná to nejdražší co tam bylo. Neřešila sem to.
Já: Ty jsi vlastně jeden ze Cinema Bizarre, že?
Romeo: Jo, ae prosimtě neřvi tu jako fanoušek...
Já: Proč bych to dělala?
Romeo: Protože to tak dělá většina fanynek... Ae ty jsi jiná..
Já že jsem jiná. To měl pravdu. V jinym slova smyslu.
Po chvíli
Romeo: Jdeš se ještě někam projít?
Já: Samozřejmě..
Chvíli sme šli parkem... On mě najednou chytil za pas a přitáhl k sobě. Ucítila sem vůni jeho parfému. Políbil mě...
Romeo: Jsi úžasná... Takhle sem si s žádnou holkou nerozuměl jako s tebou...
Samozřejmě sem se k ničemu neodhodlala jen k úsměvu.
Romeo: Nádherně se usmíváš...
Znovu polibek.
Po tomto dnu sme spolu začali chodit. Vše bylo dokonalé, krásné. A totálně sem začala být závislá na horoskopech. nejenže sem byla v sedmym nebi, ae taky sem si nechávala posílat SMS horoskopy. Sice mě stáli 79 Kč, ae to mi bylo jedno. Kupovala sem si kdejaký noviny, časáky, kde byl aspoň nějaký horoskop. Porovnávala sem, řídila se tím.
Jednou když sem měla jít na schůzku s Romeem, všimla sem si čerstvých ranních novin na stole. Samozřejmě sem nalistovala horoskop. Stálo tam:
Váhy
Dnes, pokud je to možné, zrušte jakoukoliv vaší schůzku či rande. Dnes vám hvězdy věští, že je tento den katastrofickým dnem z celého týdne. Schůzku si pokud možno přesuňte na jindy.
Co sem měla dělat, věřila sem tomu, byla sem úplně slepá.
Romeo: Co? Jsi normální? Ty nám rušíš schůzku kvůli horoskopu?
Já: Jo jsem...Co když se opravdu může něco stát?
Romeo: Promiň, ae tohle je snad už nemoc. Čau.
Byla sem na něj naštvaná. Nedokázal mě pochopit, co to pro mě znamená.
Nejdivnější bylo, že mi horoskopy od tý doby vůbec nevycházely. Zoufale sem hledala cokoliv na netu, po pevné lince, v novinách....A nic.
Nic na mě nesedlo.
S hrůzou sem dokonce zjišťovala, že sem švorc. Kredit, účty, peníze, to všechno mě deptalo. Už sem nevěděla, jak zakročit.
Naštěstí sem věděla, kde Romeo bydlí a kdy má volno. Když sem tam došla, otevřel mi Kiro.
Já: Ahoj, je doma Romeo?
Kiro: Ano, je, pojď dál.
Právě vycházel z kuchyně. Jakmile mě uviděl, usmál se a objal mě. Cítila sem zase ten příval lásky.
Romeo: Miláčku, děje se něco?
Všechno sem mu řekla. Nejdřív byl na mě trochu naštvaný, ae pomohl mi všechno zaplatit. Měla sem kredit.
Pak sme si koupili byt a bydlíme spolu 3 roky. Šťastnější snad být už nemůžu.
A já doufám, že podobnou kravinu už neudělám.

Aby to tak mělo cenu 27

10. března 2011 v 21:34 | Kirianne |  Story-with continuation
Koukal jsem na to jak zjara.
Nepoznal mně?
Chtěl,abych poznal jeho?
Je mu už všechno jedno,když je stejně zatčen?

Mně už je to taky jedno.Lumimu už nejde pomoc..

no ano,pomoc..to je ono...

Já:pomůžeme Luminorovi!!

Yu:cože?jak?
Já:no to nevim...čekejte..

Běžel jsem nahoru a našel jsem si na netu pár článků o AIDS.
Bylo tam i napsáno,že se dá s AIDS žít.Nepo se také dají užívat léky,které oddálí ,,konec".

Přemýšlel jsem.Nemůžu to přece Luminorovi navrhnout,myslel by si,že už přemýšlím nad tím nejhorším.
Ale je tu psáno,že s léčbou je třeba začít co nejdříve.

Měl jsem plynou hlavu myšlenek na Luminora,že jsem zapomněl vybírat poštu.
Kiro:zlato..přišel nám dopis..
Já:ehm..jakej?!
KIro:od Belly.A taky protokol.Dostaneme zpátky svý nástroje ;)
Já:no to je super...

Hlas se mi zase roztřásl.Cítil jsem zase slzy v mých utrápených očích.
Kiro:je to moc těžký,zlato..ale neplač,prosím!Rve m to srdce..
Já:rád bych přestal,ale vůbec mi to nejde..

A opravdu.Už sem se bál,že budu muset na psychiatrii.Brečel jsem čím dál víc intenzivněji a častěji.

Já:zlato já mam strach!

zaknoural jsem a položil jsem si hlavu k němu na rameno.
Kiro:já vím,je to hodně těžký...je to těžký pro nás..nás všechny..

Musel jsem ho s pláčem obejmout.Byl moje obrovská opora.Bez něj bych už ležel někde v ústavu.Miluju ho.Jako ještě nikdy nikoho.

Najednou někdo zaklepal..Byl to Romeo a oznámil nám potěšující zprávu.
Romeo:kluci,honem dolů,...

Aby to tak mělo cenu 26

10. března 2011 v 20:04 | Kirma |  Story-with continuation
Jsem se zase rozbrečel. Bylo to pro mě neuvěřitelně těžký. Lumi byl pro mě vším. Kiro mě objal.

Kiro: Je mi to tak strašně líto...
Já: Máme neskutečný problémy a ted ještě tohle...
Kiro: Život se nedá řídit...

Podíval sem se na něj..

Já: Jak se to mohlo stát..
Kiro: To nikdo neví..

Pomalu sem v náručí Kira usínal a myslel na to všechno. Jak tohle dopadne, nikdo netušil. Máme prostě těžkej život.

Další den

Odpoledne sem se šel projít. Chtěl sem bejt sám. Nemyslet na nic. Snad jenom vdechovat vůni volna. Aspoň na chvíli. Pak mě někdo chytil za rameno.

Někdo: Prosim, můžu se zeptat kolik je hodin?
Já: Heh... Půl čtvrtý..

Vypadal opravdu hnusně. Zarostlej vousama, špinavý oblečení a smrděl. Vypadal otřesně.

On: Co na mě tak čučíš?
Já: Pardon...
On: No..

Ještě se na mě dost hnusně podíval a šel dál. Neskutečný, jaký ty lidi tady potkávám. Ae ještě podivnější mi bylo, že..mi někoho připomínal. A dobrá otázka byla koho. Přemejšlel sem, jestli to mám klukům říct. Bylo to ae hodně zajímavý. Určitě sem ho musel někde vidět. Ae viděl sem tolik lidí, že si to nepamatuju.

Po příchodu domů sem zaznamenal přítomnost jenom Yua a Shina. Kiro, Romeo byli pryč. Yu se díval mlčky do zdi.

Já: Děje se něco?

Podíval se na mě.

Yu: Lumi byl ve zprávách. Jerry byl zatčen. Byl to nějakej chlapík s vousama a dost špinavym oblečením... Měl takovej červenej svetr či co....
Já: Můj bože...

Dneska sem toho chlapíka totiž potkal. Kluci tu reportáž natočili.

Byl to on....

Kiro xDD

7. března 2011 v 12:09 | Kirianne |  Cinema Bizarre- Fun

Aby to tak mělo cenu 25

6. března 2011 v 19:46 | Kirianne |  Story-with continuation
Kiro:zlato..mně je to tak hrozně líto..='(

Nevím,co se se mnou stalo,ale najednou se ve mně vzbouřily všechny nervy,že jsem se nedokázal ovládnout.
Já: nech mně!nesahej na mně!

vykřiknul jsem jako smyslů zbavený a Kira vyhnal z pokoje.
Plácnul jsem sebou na postel a rozbrečel jsem se.Myslel jsem na to nejhorší.Jak za pár dní už nebudu mít snad toho nejlepšího kámoše...
Neovládal jsem se.Myslel jsem na smrt.Ne na Luminorovu,ale na tu svojí.Bál jsem se,ze život bez něj nemá cenu.Ví o mně všechno.Dokonce..o trochu víc než Kiro.
Moje myšlenky občas směřovaly k sebevraždě,ale ty jsem se pokoušel zahnat.Mám skupinu,nejlepšího přítele a okolo dobré kamarády.Ale...

Ležel jsem v pokoji už týden.Nemohl jsem přestat přemýšlet nad tou jednou věcí.

Najednou někdo zaklepal.Moje reakce-žádná.

Měl jsem zavřené oči.Pálely mně od věčného pláče.


,,Zlato...." uslyšel jsem tenký hlas.Kiro.

,,Zlato..já...." hlas se mu zachvěl a já se na něj podíval.Z očí mu plynuly slzy.
,,Já..strašně mi chybíš..=''(" rozbrečel se nahlas.

Sednul jsem si a natáhnul jsem ruku s gestem,aby šel ke mně.Šel.Sednul si na mojí nohu.

Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil jsem ho.
Já:omlouvám se,co jsem ti řek..sem z toho moc na dně..ale hrozně moc...
Kiro:já..to chápu..já..ho taky mam neskutečně moc rád...
Já:promin..choval jsem se horzně..hrozně k tobě...já..miluju tě..ale..ted je pro mně tezký projevovat lásku k tobě..když..v hlavě mám jen..to jedno...
Nadechnul jsem se,ale pak...

Tears In Vegas

4. března 2011 v 17:22 | Kirma |  Texty písní-Toyz
You're too ashemd to tell 'em how you feel
You hide your heart too scared to reveal
The broken scars that are beggin' to be healed by you
You're marching through and your tryin' to understand
Who writes the rules who's got the master plan
All we wanr is to hold somebody's hand


Tears in Vegas - Tears in Vegas
Whos can save us
We're all toyz - girls and boys
Tears in Vegas - Tears in Vegas
Who can save us
We're all toyz - Lonely toyz

And in the night you're heading for the clubs
You know the Game you have got the looks
When you walk in you know where this will end for sure
And all you wnat is some kind of a surprise
Something new that will open up your eyes
Recover senses you never thought you'd find

Tears in Vegas - Tears in Vegas
Whos can save us
We're all toyz - girls and boys
Tears in Vegas - Tears in Vegas
Who can save us
We're all toyz - Lonely toyz

Tears in Vegas

And your heart's
Locked away
In a plastic cage
Seeking asylum
Hiding silence
Watin' away

Tears in Vegas - Tears in Vegas
Whos can save us
We're all toyz - girls and boys
Tears in Vegas - Tears in Vegas
Who can save us
We're all toyz - Lonely toyz

Sad Day (For Happiness)

4. března 2011 v 17:20 | Kirma |  Texty písní-Toyz
I'll meet you on the other side
in the apple of my eye
Let us paint a scenery
in a colour we can see

Switch the news off, go to sleep
fight the tears in misery
I've exchanged my childhood dreams
for a bunch of make-believes

Touch the button
you should sit and listen
Watching as a tear
rains into a broken heart

It's a sad day for happiness
in this crazy world
It's a crazy world
so all we can do is be
a little crazy to save today

And take the Stories
made to please
in those glossy magazines
my next door nieghbour never speaks
the curtains closed with seventeen

Touch the button
you should sit and listen
Watching as a tear
rains into a broken heart

Out Of Love

4. března 2011 v 17:19 | Kirma |  Texty písní-Toyz
As I was searching for some cookies in an empty jar
I realised some days are made to press restart
I wasn't listening you stopped asking
We watched our beauty fade away

Come open sesame if I just had one wish to make
It would be taht we'd meet I'd fall for you and love again
But there's no jeanny in a bottle where did we go wrong
So wrong

Oh - So much gone

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Blackmailed emotion for a picture in apretty frame
We were amazing but our dreams deleted in our face
I couldn't tell you when it started and where we went wrong
So wrong

Oh - So much gone

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Lost poetry - so much there but none of us
Just a hologram of something that we shared
Out of love

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Out of love
Caught in a trap
No truning back
When you are out of love
It's all said and done
And you're still holding on yet
You are out of love

Oh - So much gone
Oh - So much gone

I Don´t Wanna Know (If You Got Laid)

4. března 2011 v 17:02 | Kirma |  Texty písní-Toyz
Once upon a time
There was love in your eyes
That was 49 days ago
You knew I'd understand
Said you're goin' for a dance
But you never came back home
I was sitting by the phone
Thinking when you're gonna call
But you left me you left me on my own

I don't wanna know
I don't wanna know
I don't wanna know

I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you're all right
'Cause when I said i miss you i lied
I don't wanna know if you got laid
Stop the tape and replay

Standing in the club
I could see taht you got up
Holding handy with what's his name
A voice from the right
Said you've seen him for a while
Got the story on my Plate
I wanna go outsinde
Need some air and some time
A million pictures
Pictures that rotate

I don't wanna know
I don't wanna know
I don't wanna know

I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you're all right
'Cause when I said i miss you i lied
I don't wanna know if you got laid
Stop the tape and replay

So I run - run - run - run away
I run - run - run - run away
I run - run - run - run away
I run - don't wanna hear no more

I don't wanna know
I don't wanna know

I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you got laid
I don't wanna know if you're all right
'Cause when I said i miss you i lied
I don't wanna know if you got laid
Stop the tape and replay
I don't wanna know

Blasphemy <3

4. března 2011 v 16:58 | Kirma |  Texty písní-Toyz
God is dead
When someone fills your hearts instead
Your soul's on fire all your needs
How can they call it blasphemy


Love is nature
So you're praying for salvation
For their hearts to understand

That it's you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy - It is blasphemy
But my new religion is you

Faith is crime
When all you love is one the line
Your spirit's bleeding
Incomplete and blamed for immorality

Love is nature
So you're breaking with tradition
In this godforsaken land

That it's you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy - It is blasphemy
But my new religion is you

That it's you
My new religion is you
They say this love is blasphemy
It is blasphemy - It is blasphemy
But my new religion is you

Hypnotized By Jane

4. března 2011 v 16:52 | Kirma |  Texty písní-Toyz
For every minute and every hour
I'm awake, but I'm sleeping.
My eyes are hers and she sees thru them well,
My mind's all hers under a goddess spell.

Hypnotized by Jane,
Crawled her way into my head,
Princess of the Internet,
Caught inside her web.
I'll never be the same,
She controls me as I sleep,
Mindless robot in the street,
All my money's hers to keep.
Hypnotized by Jane.

For every second thru every deep breath
I feel my conscience drifting.
I heard she's working for the CIA,
They're putting bar codes in our DNA
And now we're all enslaved.

Hypnotized by Jane,
Crawled her way into my head,
Princess of the Internet,
Caught inside her web.
I'll never be the same,
She controls me as I sleep,
Mindless robot in the street,
All my money's hers to keep.
Hypnotized by Jane.

Street-Walker...
Street-Stalker...

Hypnotized by Jane...
Hypnotized by Jane...
Hypnotized by Jane...
I'll never be the same,
She made me fall in love with her,
Pulls the leash on this collar,
Now I'm just her slave.
Now I'm just a slave...
Now I'm just a slave of Jane...

Hypnotized by Jane,
Crawled her way into my head,
Princess of the Internet,
She's the girl you won't forget.
Hypnotized by Jane.

Heaven Is Wrapped In Chains

4. března 2011 v 16:48 | Kirma |  Texty písní-Toyz
Nobody hurts me like you do
Nobody knows me as well as you
I'm staring out into the blue
I'm sorting flies of what we knew
My future's lost - My future's torn
My disappointment knows it all


I'm stuck - I'm locked - I'm paralyed
The gate is closed - I'm left outside

Heaven is wrapped in chains
I wanna get in - you won't let me
Heaven is wrapped in chains
And I just cannot find the key

Behind those walls - behind those gates
Gardens so pure and lights so great
Am I too high - a step too low
I played the role you told me so

I'm stuck - I'm locked - I'm paralyed
The gate is closed - I'm left outside

Heaven is wrapped in chains
I wanna get in - you won't let me
Heaven is wrapped in chains
And I just cannot find the key

And in time I will try to find the right time
At least it helps to comprehend
Oh silence my best friend

Heaven is wrapped in chains
I wanna get in - you won't let me
Heaven is wrapped in chains
And I just cannot find the key