Osud si nevybírá

1. března 2011 v 19:35 | Kirma |  Free Stories
Kdybysme si mohli vybrat osud, jakej bysme chtěli, nemuseli prožívat různý nehody, tragédie, atd., bylo by to úplně ideální. Ale mě vyhovuje takový život, jaký mám.
Jmenuji se Markéta. Rozhodně mi neni jedno, jak můj život probíhá.
Jsem doma a koukám z okna na tu rušnou ulici. Přemýšlim.
Najednou mi zvoní mobil. Zvednu to. Je to moe kámoška Martina.
Já: Ahoj Marti..
Martina: Čůůs, nejdeš se mnou do baru?
Já: Proč ne, docela se nudim... Ae co tam?
Martina: Popovídáme o životě... Znáš to..
Já: Dobře, za chvíli sem tam.
V rychlosti sem se oblíkla a vyrazila ven.
Cestou sem jen tak přemítala, co mi asi tak chce. Neni to něco důležitýho? Většinou jen tak nezve do baru, všechno bejvá na mě. Radši sem to nechtěla přebírat do podrobností.
Když sem došla k baru, Martina už na mě čekala.
Martina: Ahoj
Já: Ahoj... Co tak najednou, že mě zveš?
Martina: Ty děláš, jako by to mělo bejt nenormální.
Já: No, většinou to obstarávám já..
Martina: Neřeš to..
Nic sem radši neříkala. Znám se, většinou řeknu něco, čeho pak lituju. A pak se omlouvat.. Ne, v tenhle den se to fakt nehodilo.
Když sme došli do baru a našly sme si volný stolek, řekla sem
Já: Co si dáš?
Martina: Asi min-
Zastavila se uprostřed věty. Koukla se za mě docela vyděšenym pohledem.
Já: Co je?
Martina: Radši...Se neotáčej.
Já: Proč? Co tam je?
Martina: Pojď pryč prosímtě.
Já: Nemůžeme, máme objednaný pití!
Zatahala mě za ruku a vedla mě pryč. Tak co se dalo dělat, pití si koupí někdo jinej.
Já: Můžeš mi říct, kam to jdeme? Co tak najednou?
Nic, naprosto nic sem nechápala.
Martina se zastavila...
Martina: Tak fajn..Byl tam můj ex... A nekoukal na mě, nebo na nás, zrovna přívětivě... Byl tam se svým kámošem... Bála sem se, že se něco strhne, tak sem s tebou radši šla pryč..
Já: A uvědomuješ si, že to může bejt horší? Můžou teď vyjít a něco nám udělat?
Martina: Klid... Už sme daleko...
Ae nebyli... Šli za náma.
Kluci: Čauuu kočky, kam ten spěch?
Já: Rychle, utíkáme!
Běžely sme, jako kdyby nám šlo o život. No, ono nám šlo o život. Co nám udělají? Nesmim myslet na to nejhorší.
Doběhli sme ke zdi. Slepá ulička. No to snad ne.
Martina: Do prkna!!!
Kluci: Áááá tady ste... Proč ste nám utíkaly?
Couvaly sme ke zdi. Oni se k nám přibližovali.
Já: Jděte od nás.. Co chcete?
Byli opilí. Bylo to od nich cítit... Navíc se motali. Začala sem mít fakt strach..
Najednou nás někdo odtáhl stranou. Nikoho sme si předtim nevšimly... Divný. Koukla sem v rychlosti na Marťu a zjistila sem, že je stejně vyjukaná jako já. Koukala na zachránce. Byli dva.
Po chvíli přišli k nám.. A já nestačila zírat. Nebyla sem si 100% jistá jestli vidim dobře.
Já: Můžu se zeptat...jak se jmenujete?
A moje domněnky se potvrdily. Strify a Kiro.
Kiro: Ste v pořádku?
Já: Jo...Děkujeme...
Strify: Za nic, tyhle známe... Dost často sou opilí, v baru se každej den perou...
Moc sme si nevšímali jejich povídání. Byli sme obě totiž totálně jako zhypnotizovaný. Bylo totálně neuvěřitelný, že nás zachránili kluci z CB od Martiniina ex a jeho kámoše.
Kiro:....S náma do baru?
Martina: Eh...Cože?
Začali sme se smát. Pak sme s Marťou pochopily, že nás chtějí pozvat do baru.
Martina: Tak jdem?
Já: Klidně... Jestli vám to nebude vadit...
Strify: Proč by mělo? Máme času dost.
Všimla sem si, že Strify na mě pořád kouká... A jakmile se na mě zase podíval, začervenala sem se. Cítila sem, že je asi něco ve vzduchu....
Pak sem si všimla, že do mě někdo drká
Martina: Haloo, Markéét...Co si dáš?
Já: Promiň..Byla sem duchem nepřítomná..Asi jenom vodu.
Martina: Děje se něco?
Já: Ne nic...
Nechtěla sem jí před klukama líčit, jak se právě teď cejtim. Ani já sem si to pořádně neuvědomovala.
Jakmile sme odcházeli z baru, Strify se zeptal
Strify: Můžu vám na chvíli odvést Markétu stranou?
Martina: Klidně, ae vrať jí v pořádku.
O chvíli později
Došli sme oba do parku a sedli sme si na lavičku. Co na to říct. Cítila sem se nádherně...Když sem tu mohla být s NÍM.
Strify: Je tu nádherně..
Já: Ano to je....
Strify: Hlavně když sem tu s tebou..
Polibek..
Nádherná chvíle, na kterou sem celou dobu čekala... A mý očekávání se vyplnilo.....
Já: Mám tě ráda...
Strify: Nápodobně...
Za chvíli se ruku v ruce za rohem objevili Martina s Kirem...A mě to došlo okamžitě. Kiro a moe kámoška spolu začali chodit jako právě já se Strifym.
Ano, osudy nemusejí být jenom špatné.....A nikdo si svůj osud nevybírá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kirianne Blog-masterka Kirianne Blog-masterka | 1. března 2011 v 19:38 | Reagovat

to je nádherný =* ♥♥

2 Kirma Blog-masterka Kirma Blog-masterka | 1. března 2011 v 19:41 | Reagovat

Děkuju moc <3 :D

3 Christine <3 Christine <3 | Web | 3. března 2011 v 11:41 | Reagovat

Parádní ♥

4 Kirma Blog-masterka Kirma Blog-masterka | 3. března 2011 v 17:41 | Reagovat

Děkujuuu :D ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama