Sen, nebo skutečnost?

17. března 2011 v 15:58 | Kirma |  Free Stories
Odjakživa sem věřila svým snům. I když byli jakkoliv divný. Protože vždy, když se mi něco zdálo, vyplnilo se to. S každým detailem.
Prý se tomu říká Deja Vu.
Netrpěla jsem moc nočními můrami, jako vraždy a tak podobně, ale obyčejnými sny, kde se vyskytovaly situace, které se běžně objevují v obyčejným životě. Třeba sem se pohádala s mamkou (tyhle sny jsem nesnášela), nebo se mi taky často zdá, že mě přijmou na vysokou školu. Což je krajně nepravděpodobný, neplánuju na ní jít, neboť sem v devítce. A co mě čekalo bylo ve hvězdách.
Pokud mi to ovšem nenapověděl sen.
Nejasnosti kolem budoucnosti mě začaly trápit už v šestý třídě. Nesčetněkrát jsem o tom mluvila s rodiči i jinými příbuznými. Vždy sem slyšela větu: ,,Vše záleží na tobě.,,
Jenomže sny říkaly něco úplně jinýho.
Nedávno se mi zdálo, že sem se opakovaně setkávala s jedním klukem. Mohlo mu být nějakých 17. Ale vypadal neskutečně nádherně. Moc si ho ze sna nepamatuju, ale vím, že se na mě vždy tak tajemně podíval... A nic jinýho. A takhle to bylo každou noc. Mě to bylo podezřelý. To místo, kde jsme vždy na sebe ve snu narazili, bylo moje nejoblíbenější. Byla to alej, asi 10 minut chůze od mého domu. Škoda, že svý sny nemůžeme řídit, abych se po tom klukovi ohlídla a tak zjistila, jestli to není někdo, koho znám. Ale nikoho takovýho ve svým okolí jsem nikdy nepotkala.
Je vůbec možný, že by tady někdo takový bydlel?
Pečlivě jsem si tenhle sen zapisovala a sledovala pokroky. 3 dny žádná změna. Neustále to samý.
Až jednou...
Sen se rozšířil o úsměv tohoto kluka. Silně mě to vykolejilo, ani pořádně nevím proč. Nevěděla jsem co s tím. Natolik mě to vyvedlo z míry, že jsem se ve škole přistihla, jak si ten sen maluju na papír. Důvod, proč sem vyfasovala ve škole 2 poznámky. Nějak mě to ale netrápilo.
Rozhodla jsem se, že se dneska půjdu do té aleje projít.
Jen jsem z toho neměla dvakrát dobrý pocit. Měla sem podivnou trému, jako by se mělo něco stát.
Později
Jen tak sem se šla projít. Rozhlížela jsem se kolem a mlčky zamířila k aleji.
A najednou sem nemohla uvěřit vlastním očím.
Naproti mě šel ten kluk z předchozích snů.
Vypadal přesně jako v těch snech. Stejný vlasy, oblečení, obličej...Dívala jsem se na něj, teda spíš konkrétněji řečeno ZÍRALA.
On se na mě usmál.
A co se má stát teď? To se mi už nezdálo, myslela jsem si.
Minul mě a neustále sme se na sebe dívali.
Jenomže pak...
Já: Panebože, POZOR!!!
Zařvala jsem. Ale už bylo pozdě.
Ten kluk vlítnul přímo pod auto. Okolo něj se seběhl dav lidí. Někdo se snažil mu dát první pomoc, někdo volal záchranku. A já omdlela.
Poté jsem se probudila...A hlavou mi probleskla otázka:
Sen, nebo skutečnost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama