True Love

25. března 2011 v 21:09 | Kirma |  Free Stories
Můj život se změnil od okamžiku, kdy jsem nastoupila na novou školu. Nic nevypadalo fajn, spíš naopak-ukázalo se, že to bude peklo. Spolužáci vypadali nepřátelsky, totéž učitelé. Naprosto s nikým jsem se tu neskamarádila. Všechno mi připadalo přitažené za vlasy a těžké.
Přesto jsem se snažila myslet optimisticky.
Jak nejvíc to šlo.
Ukázalo se, že třída se rozděluje na několik skupin:
,,cool,, , ,,uncool,, a ,,sledující okolí,, .
Takzvaný drbny.
Nemohla jsem je vystát. Samozřejmě jejich terčem jsem se stala já. Byla jsem ta uťápnutá myška ze sídliště. Mě to ale bylo jedno. Měla jsem svůj vlastní život.
A nikoho jsem do něho nechtěla zasvětit.
Nejenomže jsem se stala obětí psychické šikany od třídních ,,drben,, , ale jednou jsem zaslechla rozhovor o učiteli na španělštinu. Samá chvála. Jak jinak.
Protože jsme španělštinu za předmět v rozvrhu neměli, bylo mi to ukradený. Bylo mi fuk, jak učitel vypadá, kolik mu je, jestli je ženatý a podobně. Ale bylo to pořád lepší, než poslouchat narážky na mojí maličkost.
Jedna situace však dokáže nemožný. Během pár vteřin.
Běžela jsem na hodinu, v rukou plnou hrst učebnic a sešitů. Nestíhala jsem... Ani jsem nekoukala pořádně na cestu.
Najednou jsem do někoho narazila. Docela prudce.
Já: Jé..Pardon, omlouvám se...
Neznámý: To je v pořádku.. Je to má chyba...
Vzhlédla jsem a uvědomila si, že jsem se podívala do těch nejkrásnějších čokoládových očí. Můj pohled na nich doslova visel.
Já: Opravdu... Nechtěla jsem..
Neznámý: Vážně se nic neděje...
A usmál se. To mě doslova porazilo na kolena. Pak jsem z popisu holek pochopila.
Byl to učitel španělštiny.
Učitel: Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?
Já: Ne... Možná jen trochu...
Pomohl mi vstát. Dotek jeho ruky byl jako dotek sametu. Nikdy jsem nevěřila na lásku na orvní pohled. Ale tohle bylo něco jinýho.
Měl něco odlišného... Ten pohled..
Bylo mi hned jasné, že je přísný zákaz jakýhokoliv intimního styku žákyně a učitele ( v mém případě). Jenomže...
On: Běž honem na hodinu, myslím si, že tvá učitelka by nemusela skousnout tvůj pozdní příchod.
A zase se usmál.
Namlouvala jsem si (i když nerada), že on se takhle chovat musí. Milý, příjemný, ochotný. Má to přece v popisu práce. Možná ale jeho ton hlasu naznačoval něco....tajemného....
Protože tohle byla poslední vyučovací hodina, snažila jsem se co nejrychleji jít domů. Neměla jsem náladu s někým mluvit. Chtěla jsem přemýšlet o všem. O té srážce s učitelem španělštiny.
O tom, co říkaly holky ve třídě.
Jednodušeji řečeno: Srovnat si myšlenky v hlavě.
Návrat domů nebyl dvakrát veselý. Rodiče na mě hned spustili, že sem neumyla nádobí, že jsem neschopná apod.
Nechtěla jsem to poslouchat.
Zavřela jsem se do pokoje, lehla si na postel a zírala do stropu. Měla jsem tolik myšlenek v hlavě...
Hlavně o tom učiteli.
Bylo mi hned jasné, že nemám šanci. Určitě má přítelkyni, či možná i manželku. Může mít i děti.
Napadaly mě neskutečné nápady... A sama jsem nemohla uvěřit tomu, jak blázním.
Tak tomuhle se říká zamilovanost.
Druhý den
Oznámili nám, že budeme mít supla. Řekla jsem si, že to bude zas někdo otravnej. Jenomže se to ukázalo jako omyl.
Do třídy přišel ON.
Samozřejmě perfektní jako vždy. Holky se mohly zbláznit radostí. Já jsem se mohla nechat dusit.
Dusit platonickou láskou.
Zadal nám práci a protože jsem nevnímala, musela jsem se zeptat, co děláme.
Jakmile se ke mě přiklonil, aby mi ukázal cvičení, které jsme měli udělat, ucítila jsem jeho vůni.
Jenomže na tenhle parfém jsem byla silně alergická.
Zatočila se mi hlava a cítila jsem tvrdý dopad na zem. Pak jsem postřehla vyděšené hlasy. Nic jiného. Jako bych byla v transu.
O pár hodin později
Doktoři mi řekli diagnozu: omdlela jsem z šoku a ze silné alergie. Mě to ani nepřekvapilo. Byla jsem neskutečně zoufalá. já jsem ho musela vidět. Slyšet jeho hlas. Cokoliv. Jen aby tu byl.
Jakmile byl můj pokoj opuštěný, mlčky sem ležela. Po tváři mi stékaly slzy. Zoufalství a nepochopení.
Pak někdo zaklepal.
Do pokoje vstoupil s velmi ustaraným výrazem.
Učitel: Jsi v pohodě?
Já: A-ano..Musím vám n-něco říct..
Učitel: Povídej..
Já: Já...Já jsem do vás zamilovaná.
Chvilku ticho. Slyšela jsem jeho povzdech.
Učitel: je mi to moc líto, že ti to musim říct. Víš, že je zakázáno mít takovýhle vztah. Ale o to teď nejde. No.. Sem totiž gay.
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
Odešel a já se neskutečně rozbrečela.
Tohle byl konec.
Roztříštila jsem v pláči, nebo spíše v hysterii, skleničku. Pak jsem si vzala ten největší střep, vytáhla kanyly a řízla jsem se. Několikrát za sebou.
Protože jsem měla slabý tělo a šílený šok.
Pomalu jsem začala ztrácet svět kolem sebe. I vědomí. A poslední věta, která mi hlavou probleskla:
,,Miluji tě....,,
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine <3 Christine <3 | Web | 25. března 2011 v 23:47 | Reagovat

Smutné, ale hlavně krásné. Myslela jsem, že tato povídka skončí nějakým happy-endem, ale i tohle se mi opravdu moc líbí. Skvěle napsané a moc dobře se mi to četlo :).

2 Kirma Blog-masterka Kirma Blog-masterka | 26. března 2011 v 10:12 | Reagovat

Děkujuuu :D

3 Kirianne Blog-masterka Kirianne Blog-masterka | 26. března 2011 v 14:22 | Reagovat

je to nádherný!! ♥ tvoje povídky sou ostatně všechny dokonalýý♥

4 Kirma Blog-masterka Kirma Blog-masterka | 27. března 2011 v 10:24 | Reagovat

Díky, tvoje taky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama