Srpen 2011

Život je hra 71

14. srpna 2011 v 19:24 | Kirma |  Story-with continuation
Jen v tom bylo něco divnýho, napětí se skoro dalo krájet. Já vim, že skoro nikdo z naší skupiny nesnáší Lady Gaga, ale když nás chtěla jako předskokany, tak co máme dělat. Musíme to vydržet. Nedá se svítit.

V den koncertu
Yu nasranej, Romeo radostí celej bez sebe, Kiro s tim svym Já nevim, já nervózní, Shin mlčí.... No sme dobrá parta před koncertem.

Yu: Je to nutný?
Já: Jo je.
Romeo: Naopak, bude to hustý...
Yu: No to víš že jo twl.
Kiro: Nehádejte se.
Shin:

Život je hra 70

13. srpna 2011 v 22:35 | Kirianne |  Story-with continuation
Neměl.Tak co zase má?! Asi se vážně nedokážu ovládat.Myslel jsem,že už jsme to vyřešili,a no nic.Už vážně nevím.

Otevřel jsem dveře.

Já:no co je?
Kiro:Snad nechceš říct,že máme dneska koncert.

Já:kdyby jste mne poslouchali a více mě brali vážně,věděli by jsme to už dáávno.
Kiro:mno..dobře.Kdy a kde?

Já:Lady Gaga.Zase.
Kiro:pane bože,nééé,to se Yu zblázní...

Seběhnul dolů a asi velmi neopatrně řekl novinku klukům,protože jsem slyšel vykřikování až do nebe volající.

Já:nějaký problém?
Yu:zase Lady Gaga?Zase?Vždyť jsme s ní vystupovali nedávno!
Já:jsme pozvaní..notak..uklidněte se..vždyť o nic nejde,jde jen o pár úvodních písniček!
Yu:ne!
Já:hele...

Yu:hm..hm..né..no...no tak..no tak dobře no!
Já:díky,takže začneme se zkouškou,ne?

Zkouška trvala déle než obvykle,cvičili jsme,zdálo se mi,mnohem intenzivněji,jen...

Jednou večer....

7. srpna 2011 v 11:00 | Kirma |  Free Stories
Procházela se po aleji a dívala se na stromy, které byly pod nadvládou lehkého větříku. Rozvíval listy jako miniaturní vějíře, sem tam nějaký ten list ukončil svůj život na mokré podzimní zemi. Ona ale přemýšlela nad svým neštěstím. Včera, co se stalo, by jí nenapadlo nikdy na světě. Neměla to vidět. Ale přesto se jí naskytl krutý pohled na realitu. Přišla o svého nejbližšího člověka. Jediného, kterého ještě dokázala za svých 16 let milovat.
I počasí, jako by reagovalo na změnu nálad této dívky. Bylo sychravo, slunce někde pryč v oblacích. Ona se slzami v očích pohlédla na oblohu a zeptala se sama sebe: Proč? Proč se to stalo zrovna mě? Osud je nespravedlivý. Zvedla ze země spadlý lístek a zadívala se na něj. Kéž by jím mohla být. Bezstarostně plout po hladině.... Anebo spadnout na zem bez jediného zranění a nic neřešit.... Proč to lidé mají tak těžké? On byl jedinou částí její duše. Nikdo jiný jí nedokázal vyslechnout, milovat, respektovat. Ale ten už od včerejška nebyl mezi živými. V nemocnici byl ukončen jeho drahocenný život. A ona zůstala sama, zoufalá, osiřelá, bez kousku srdce. Měla pocit, jako by jí kousky srdce hořely v ruce a s ní by hořela i ona......